Srpen 2010

trů.

27. srpna 2010 v 21:52 | Charlotta
JINDE. 

jedenajedna

7. srpna 2010 v 19:26 | Charlotta |  Ta obyčejná
Nejsem si jista tím, jestli je vám také tak důvěrně znám ten pocit, zoufale toužit být sám.  Lidé obvykle  chtějí mít a znát přesný opak toho  v čem právě žijí, co prožívají..Leč..teď je tomu jinak. Vlastně tu jsem sama mezi lidmi. Mezi mými nejbližšími, kteří mi jsou už delší dobu tak cizí. 
Nehodlala jsem tam skrývat můj stesk po přátelích, jež byl na první pohled zřejmý.  K zešílení potřebuji psát. 
Chci zase  zpátky k mým mladým soukromým umělcům. Chci si sednout do parku a otevřít láhev Lambrusca a Merlotu. Pak jako dav rozpálených těl vesmírnou rychlostí skočit do té vřavy-hudební extáze.  Zpíjet se whisky. Se zavřenýma očima vnímat  každý dotek, výdech, pulzující atmosféru a alkohol v krvi.Život je tak snadný. Je to spousta barev, ale v elegantním provedení. Je to teplo, pocit bezpečí a výjimečnosti.Je to spousta rukou  a světel v úplné tmě. Je to jako západ Slunce.


Je to mých nekonečno stahů srdce za minutu.


Je jen málo lidí, s kterými umím být takhle šťastná.