Červen 2010

Kvílení.

19. června 2010 v 15:54 | Charlotta |  Labyrint duše
...
Voní tu léto a svazky nádherných vzpomínek (ano už teď).
Vždycky zbydou alespoň vzpomínky. A má cenu balit je do papírků a vychutnávat si jednu za druhou.
A tak si říkám. Co mi zbylo?
Co zbylo z mých vzpomínek? Kamarádů? Lásek? Úsměvů a smíchu? Co zbylo z naší rodiny? A co vlastně zbylo ze mě?...

Nakonec zmizely i ty tři tečky.

A ty světy, ve kterých jsem našla sama sebe, mě nakonec zničili. Nebo pomalu a jistě ničí.
Věrní zůstaly jen knihy, klavírní instrumentálky(mimo jiné), pár listů papíru, litry kafe a zeleného čaje a nekonečné množství cigaret, marihuany a alkoholu.
A tu jedinou věc, pro kterou mělo cenu dýchat zničila moje zvědavost a nedočkavost. Klasicky.

Možná je to druh zoufalého štěstí. Možná všechen vítr najednou změní směr.
Tohle není skutečná bolest. Nemůže být. Byli jsme příliš mladí na to, abychom trpěli.

"Nenávidí Tě, protože ŽIJEŠ."
A mohlo by mi to být jedno. Ale ty rány byli asi moc silný. A jak můžu bojovat? Mám ležet v kaluži krve s Danielsem v ruce?

Jak staří přátelé na celý život romanticky mrkají a hihňají se cestou přes kontinenty, smutná chvíle zaplatit taxík. Sbohem. A uhánět zpátky do sebe.

Asi mi jen chybí to psychedelické jádro.

Nebo bych si mohla vzpomenout na to, kdo vlastně jsem.