Leden 2010

..Já to tam miluju prostě proto, že je to místo mezi prostorem a časem. Protože tady všechny problémy zůstanou za dveřma...

16. ledna 2010 v 0:07 | Charlotta
Pro ty euforiev kouřovém oparu,
já se budu předvádět v bláznivém rozmaru,
protože Rock'N'Roll je prostituka,
a ve zvrhlých tónech čas netiká.

Já našla své útočiště,
našla své přátele.
A svět s mrtvými sny, mě kárá přísně,
že nebylo to v kostele.

Když za střízlivých rán,
sním,
o pohledech s vůní tabáku,
tak vím,
že chvěji se jak vlčí máky bez máku,
když s groteskním gestem dělám,
že pomluvy neznám.

Protože chci dýchat vzduch,
co oni vydechují s láskou.
Protože v alejích dreadů je mé nebe,
za jednou krátkou vzpomínkou,
já tam chodím, každým dnem.,
a tiše hledám sebe.

A štěstí se třepotá v koutcích,
koutcích tvých úsměvů.
Když slunce pomalu skomírá v tichých doušcích,
doušcích čaje s příchutí neznámých rozměrů.


A všechno je zase tak jak bylo. Nebo ne. Možná lepší. Možná horší. Složitější. A bolí to. A pořád to není láska. Je to až k nevíře, jak vždycky dostanu to co chci. Ať je to cokoli. A teď on. Ten, po kterým tam všechny holky koukaj. A...kdyby to nebylo tak složitý. Kdyby neměl 7 let holku, na kterou se chce vykašlat. Kdyby to nebyl bývalej feťák. Kdyby nebyl tak zatraceně pěknej arogantní frajírek, kterej vám říká, to co chcete slyšet..

...."A vypadala tak beznadějně šťastně, když jí sevřel v pevném objetí a ona zabořila nos do mikiny,která voněla po trávě a tabáku. Když jí šimral dreadama na čele. Když jí šeptal, že je ta nejlepší a nejhezčí holka pod sluncem. Když jí ze rtu vysál poslední zbytek pochybností.
..a pak stejně řekla, že...že neví."




*ta básnička byla napsaná tak o měsíc dřív, než se to všechno stalo.

Poháněna anonymitou flákače...

8. ledna 2010 v 22:40 | Charlotta |  Labyrint duše
*Fotka ještě ze Silvestra...Mám jí ráda..
Procenta ztrát,
procenta smutku,
procenta štěstí.


A pak se jenom modlit, aby vzniklo kladné číslo.
Já neumím být taková, jakou mě chtějí. Nechápu to, čemu říkají život. Co pro ně znamená slovo rodina. Jen chci, aby to bylo jako dřív. Abych si nemusela zacpávat uši, před slovy jejich zklamání ve mně, abych nemusel zadržovat slzy, když mi vyčítají to, jaká jsem. Ale přes to všechno, já se nezměním.

Nechci hledat odpovědi, na otázky, jestli se s nima vyspím nebo ne. Pozastavit to v tom úseku, kdy se můžou přetrehnout a říct mi co nejhezčí věci a pak si to přetáčet dokola, a dál to nepustit. Znovu být zklamaná. Nenávidět je a přitom milovat.

Pod hromadu anonymních těl,
rozložím poslední zbytky myšlenek,
když masáž srdeční dělat jsi směl,
a nedýchali jsme bez skleněnek.



A budou další, co jim budu jen obližovat. Ale já nechci...