Listopad 2009

You are the lizard queen..

17. listopadu 2009 v 19:23 | Charlotta |  Labyrint duše
Mám toho spoustu napsanýho. Zase jsem s tím začala. Jednou to sem dám. Snad brzy. Úryvky života na jedné hromadě. Ve verších. Možná to má i smysl.
→Ano..narcismus se nedá léčit. A ironie jakbysmet..

A k tomu titulku. To pro mě napsal kamarád písničku. A ano-ta ještěrčí královna má jistou spojitost s Jimem Morrisonem..
______________________________________________

Jsem jediná, která má pocit, že všichni okolo jsou tak nějak kulturně deprivovaní? Já nevím. Snad jen, má to moc. Smát se s těmi pacifistickými a anarchistickými bohémy co vyznávají věčný chaos.

Neustále miluji a zároveň mě děsí ta dlouhá mlhavá rána s vibrujícími konečky prstů, zcuchanými vlasy a s duší na konci rtů. A to šílený uvědomnění si to s jejich poslední cigaretou. Pak obvykle začne pršet. A v tom není nic geniálního. Když do úsměvů začnou padat kapky deště a rozmáčí vám všechny myšlenky. A ne že by na nich záleželo, když jsou rozpitý tak stejně znějí líp. To se jimi totiž nemůžete udávit. A pak začnete tancovat. Jo! No..viděli jste někdy vílu v gládách?
Za konečky vlasů se pověsíte ke hvězdám a řešíte tu absurditu a banalitu lidského bytí. Na tom přeci není nic zvláštního. Dneska nemusíte stoupat ani moc vysoko. Pouličního lampy svítí taky dost jasně. A je fajn ostatní lidi děsit tím, že jste spáchali "sebeoběšení" (nezapomenu na ten Tvůj výraz ve tváři, když jsi to řekl). Ale znáte to- hvězdy jsou hvězdy.
Pak spadnout dolů. Letět. Křičet. Smát se. Polykat vzduch a chytat ranní rosu do dlaní. A z pod nechtů si potom vyndáte kousky mléčné dráhy, zabalíte je do balícího papíru a ostatní z nich budou mít velkou radost. Jo! Někdo tomu říká pocit štěstí, nebo podobně.

Taky jsem vám chtěla ještě sdělit, že můj život se ubírá zvláštním směrem. Ech, teda..jestli se vlastně ubírá. Začíná mi to připomínat nějakou psychotickou a ospalou parodii na jekési "enfant terrible" dnešní doby. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale nedá se říci, že by se mi to líbilo. Jo. Jeden velkej trip. A pak se probudím a zjistím, že jsem mrtvá. A to by vážení nebylo vůbec k zahození!


"Mother! Yes son? I want to kill you! Father! Yes? I want to...

6. listopadu 2009 v 20:04 | Charlotta |  Labyrint duše
*Vocas-..stejně tu fotku zbožňuju..*
Nanávidím ty bodavé pohledy skrz prsty co zabíjí. To jejich "ježíš, s kým se to kamarádíš?", "Stamina? To myslíš ten pajzl?". Když chcete křičet, že ty lidi zkrátka milujete a ztratíte hlas při jejich "vždyť jsou to jen prachobyčejní feťáci!"..Nechte mě. Nechte mě užít si tu mojí rebélii, ten můj svět, jejich smích a jejich jinost. Protože to je to, čím poslední dny dýchám.


Nechte mě bořit ruce do spleti dredů a zcukrovaných čír...
Nechte mě utápět se v nesmyslných konverzacích plných krásných slov...
Nechte mě sledovat jejich pohledy sktz sklenici od piva...
Nechte mě odletět ke stropu plného cigaretového kouře...
Nechtě mě ztratit se v krabičce od Lucky Strike...
Nechtě mě užít si tu smrtelnou závislost na těch lidech..
Nechte mě žít...

Strach. Strach z toho, že to najednou všechno zmizí. Že bude minuta, která bude promarněná. Že najednou odejdu přidušená vlastníma slzama. A já si chci myslit, že to neskončím, že prostě nemůže. Že zůstanou chvíle, kdy se prostě všechno točí kolem vás a tak necháte tu svojí egocentrickost čouhat z očí.

To jsou ty chvíle, co zůstali na té naší ulici někde v rozsvícené lampě.
Chvíle uvázané kolem krku.
Chvíle, které s hrdla vyletí uprostřed hlasitého smíchu.
..vzpomínky, co se nedají zapomenout.
..jejich příběhy, které bych chtěla poslouchat celé dny.
..o to jaký to bylo..ty vzlyky uvězněné v injekčních stříkačkách a modlidby, že už nikdy víc.

Zkrátka to miluji. Je miluji. A ať si o mě ostatní myslí co chtějí..
"Proč řešíš ostatní?!"
"..Já..já nevim!"
"..Oni Ti můžou bejt jedno. Oni se ztrácí uprostřed prázných vět. V alkoholu v tvojí krvi. Ty jsi ty. Ty to víš nejlíp. Tak žij tak jak chceš. Protože ty můžeš všechno....a na ně zapomeň!"..(Nimfik)

A ať my ostatní neříkají jací jsou to špinavci. Ať mi neříkají, kdo jsem já. Ať mi neříkají o čem je život a jak mám žít.
Ano! Jsem silně závislá na těch lidech. Na životech, které žijí, na jejich smíchu a hlasech....

jsem závislá na svém životě!