Červen 2009

..A pak je ticho. A pak je smích...

29. června 2009 v 18:57 | Charlotta |  Labyrint duše
...Tess. Ještě jednou promiň. Za to, že jsem to nedokázala vysvětlit. Za to, že jsem jaká jsem. O Tebe já nepřijdu..to nedovolím..na to Tě mám moc ráda..

Jsou prázdniny. Já mám v hlavě vybíleno. Nenapíšu nic inteligentního. Jsem plná nečeho..a nechci vědět co to je. Na to se moc bojím. Tak je to lepší.
Už zase pití. Už zase oni. Už zase to všechno. Já..nemůžu si pomoc. Miluji to. Miluji je. Od bodu nula do nekonečna!...Jiný už to nebude. Jsme MY a svět neexistuje. Je něco, a my v tom. A je to šílený..

A já nevím nic. A tak dávám fotky. A nedivte se, neděste se...

Zafixováno..

23. června 2009 v 20:23 | Charlotta |  Labyrint duše
Dejme tomu, že žije osoba. Osoba s duší krvelačně morbidní, srdcem zvrhlým, myšlenkama co se zachytávají na pavučinách....a s křídly..ať jsou černý, nebo bílý. Jsou...

Ty víš, jaký to je poslat svět do prdele. Chvíli civět, a pak říct.."ne"..Ty víš, jaký to je bejt jiná. Jaký je být černá. Jak težká je ignorace jistých jedniců, jak se nejde smát. Jaký to je, když Ti dojde tuš. A ty máš namalovaný jenom sny..a u reality není nic. Ani blbej skic. Když prostě realita chybí...existují jen sny, po kterých Ti šlapou.
Když se hledáš za stránkama knih. Každej den, při dešti a opiu. Když nejde dejchat. Když srdce tluče, jenom protože musí, pro existenci. Jinak je tam prázdno. Ticho a tma. "Sama v temnotě...smích navždy přikryje moje stopy."
A kolem se točí baletky s maskama. V růžových sukních a klaunským nosem. S přetvářkou v choreografii.

Jenže, život umí být i krásnej. Poskládám jej, ty ho vybarvíš. Spojený proti nudě života, napořád. Tohle se nedá zničič. Špatný věci prostě zůstavají. Tak jako my. Jedna pro druhou..Tak jako "Najdi a znič"..Tak jako ten bezpočet špatných nápadů, plánů a snů. Tak jako naše smrti..

Ty víš, jaký to je smát se věcem, co ostatní nechápu.
Ty víš, jaký to je....
Jaký to je.......být Brigitte!

Tainted..

21. června 2009 v 20:18 | Charlotta |  Labyrint duše
Moje papírový srdce promáčel alkohol, rozšlapalo pogo a rozfoukal kouř z cigaret. Byla to ta nenádhernější noc za poslední dobu. S lidma, který jsou jaký jsou. A s mým bratrancem..

S jeho dechem na krku, doteky jako stigmata. Vlastně je mi uplně jedno.
V závislosti na podnapilém stavu, kdy zmizí poslední zbytky pudu sebezáchovy, když jsou hvězdy na zemi, když má stát čas.
Kdy je všechno jedno. Kdy jsou všichni jedno. A utekli jsme, lehli si na cestu, kouřili, pili a smáli se.
Pak se vrátili...a jeden druhýho nechat zvát na panáky. Všichni pro všechny..

Bez rozloučení odjet se slovy..tak je to lepší. Vrátím se..

A brzy bude další...a budou tam všichni...a vrátíme se v čase, jen po cestě kupředu.


Buď a nebe..

16. června 2009 v 19:58 | Charlotta |  Labyrint duše
Nejkrásnější věc na světě, je vědět, že někam patříme. Že jsou lidé, kteří na vás zakřičí přes celé město, vezmou vás za ruku, řeknou že všechno bude dobrý, jen povídají a povídají, když vám se zrovna nechce, nebo prostě poslouchají když mluvíte. Nechají vás máčet jejich oblíbené tričko slzami a nebo si z vás dělají legraci.

Už nemusím létat. Oni jsou moje nebe na zemi.


A už jen tři dny. Tři dny a spane obloha, tři dny a ožijí květiny, tři dny budem křičet bez ozvěny, tři dny a i mlčení bude spása...

..

Všechno je moc dokonalý. Asi se svět točí špatným směrem. Asi chodím hlavou dolů. Asi mám růžové brýle..
..asi jsem jen šťastná...


P.s..V nějaké literární krajské soutěži, jsem skončila na třetím místě s básničkama...*

...V loukách..

10. června 2009 v 21:33 | Charlotta |  Labyrint duše
Nejde tu o nic. A o to jde. Jen se smát a hrát. Učit se a točit se. Točit se ve slunečních paprscích. V kouři..S vodnicí a s vlajkou anglie s naším kreativním nápisem ze cvočků "Punk"..Však to znáte "Punks not dead"..
A přitom vypadat jak největší hippísáci...

_________________________________-

Budu Tvou drogou,
ve slastech rockenrollu.
Neposkvrněná krutou dobou,

Bez rozbřesku, ve tmě,
budu přízrak co Tě straší.
..Tak k realitě veď mě!
..po všech trnech až k lásce naší.

Od krve..v rozkoši,
ve stavu co Tvé srdce rozbuší.
Bez jedu, bez prášků,
zemrem v domě plném šašků.

Křídla? Ne, jen schody do pekla,
s duší co se chtíčem roztekla.
Okovy zvoní sladce,
jak euforie co trvá krátce.

Berte to s rezervou. Je hrůzněhrozná, a k tomuhle článku vlastně vůbec nepatří. Ale něco jsem sem šoupnout musela.

Mějte se nebesky.

..Beze stránek..

5. června 2009 v 22:40 | Charlotta |  Labyrint duše
Věnováno člověku, jehož křídla jsou zavřena doma..

Víš, byli tu...všechny stránky. Přeházené, proto nikdo nechápal. A přišel jsi, a začal v nich číst. Srovnávat jednu po druhé. S opravdovou představou těšila jsem se večerním konverzacím, opravdových větám. Až jednou vyslovíme.."ahoj"..

A ty stránky, většina se vytrhla. Možná jsem je vytrhla já. Rozfoukal je vítr. Bez varování, zmizely, odlétly..
..Vlčí máky polámal vítr, pokosil mráz. Leží tam na kolejích a čekají na popravu, beztak jsou mrtvé.

A desky té knihy..prolamují se bod nánosem slz. Padají a slepují se..navěky..

Umírám tiše, beze slov, bez vět...jen s otazníkem a vykřičníkem..třemi tečkami a jedním slovem..
Proč?!...
______

Nic neřekneš. Těšila jsem se mlčení s Tebou...
..Utekly mi myšlenky.

Byla jsem naivní a hloupá..
..(vlastně pořád nepřestávám věřit a toužit)

Lithium..

4. června 2009 v 20:23 | Charlotta |  Labyrint duše
A přijde den, kdy se přestanu litovat..
a pár individualistů semnou začnou litovat svět..
Kdy poplivem podpatky...tohle není rebélie..
..........................................................

Až s tebou budu demonstrovat na lásku,
bude to fajn...

A pak odejdu. Nevím kam. Sama, v prošlapaných botách...Takovej je život. Já už nebudu utíkat..
Začnu křičet nahlas, ne v sobě. Budu se odrážet v Tvých očích...pořád sama.

Zkouřená usnu v poli vlčích máků, kousek od kolejí...S Malým princem na dlani. S jasmínem v duši. Bez obětí, jen v objetí...
Srdce přejede vlak...

Neptejte se proč..
Jsou věci, které nemají důvod...