Napopsatelně opravdové..

21. března 2009 v 11:07 | Charlotta |  Labyrint duše
Hrdinové..
našich srdcí..


Jednoho dne se probudím a zjistím, že už tu nejsou. Umřeli. Jako všechno. Uvadli poslední tulipány, dohořela poslední vonná tyčinka, dokouřil si poslední cigaretu, dopil poslední lok Brendy, jediná slza dopadla na pokosenou trávu, zhasla poslední pouliční lampa. Umřela naděje...

Opuštěná, se svým neuhasitelným monologem myšlenek. S otázkou, kdo mi bude dávat pocit výjimečnosti.
Nikdy tu nebyli. Ne doopravdy. Jenom v myšlenkách, každou volnou chvilku..před spaním, když svítí lampička. Tu byli semnou. Ale hridnové umírají. Přijdou, zachrání, odejdou. Do nebe. Ale i tak je to smutné. Už je nebudu vídat a hledat mezi řádky a za vůní knih. Už zemřeli.

Chtěla bych hledět do tváře autora, když je zabíjí. Nepopsatelný pocit. Nálezy a ztráty vám ty stránky radosti nedají. Zůstane tu. V srdci..uplně stejně jako předtím. Jen už nebudu číst jejich jména...

Jména napsaná na papíře utápím..slzami. Vždycky...
..vždycky mě jejich smrt rozpláče.

Jen si říkám...proč? Věci bez důvodu jsou možná bláhově krásné, ale něco tu být musí. Třebas si stačí uvědomit, že lidé prostě odcházejí. A všichni jsme hrdinové. Život je jen příležitost ukázat se v obleku s křídlama a bojovat. Pak zemřeme...Srdce dotluče poslední úder, naposledy vydechneme..a řekneme "sbohem"..s úsměvem.
Nevědomky budeme polykat cizí slzy..
Ta nepopsatelná pomíjivost..Všechno skončí..láska, přátelství, štěstí, radost..I ty slzy se vsáknou do svetru a mi zapomeneme jejich váhu.

Ale hrdinové..zůstávají. V srdcích. Tlučících nebo mrtvých..ale jsou tam. Navěky..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Winnieh Winnieh | Web | 21. března 2009 v 12:06 | Reagovat

Hrdinové jsou pomíjíví, jako každý. Milujicí a dokonalí, přesto zemřou. Odejdou. Už nikdy nikoho nezachrání. Ke konci zachrání sami sebe. To je to největší hrdinství.

Spousta hrdinů, knižních i reálných zemřela. Neuvidím je, nebudu o nich číst. At odpočívají v pokoji. To jediné jim můžeme dát my...

2 Kjaernes Kjaernes | Web | 21. března 2009 v 20:25 | Reagovat

Nádherně napsané, četla jsem to jedním dechem. Tento kousek je nádhernej: "...Ta nepopsatelná pomíjivost..Všechno skončí..láska, přátelství, štěstí, radost..I ty slzy se vsáknou do svetru a mi zapomeneme jejich váhu..." Je to smutné, ale je to skutečně tak :-( ... A jsem ráda, že tvůj minulý článek nebyl poslední, i když to tak trochu vypadalo...

3 °°PeRfEcT!oN°° °°PeRfEcT!oN°° | Web | 21. března 2009 v 21:24 | Reagovat

Úžasně napsané..

Hrdinové zůstavají ve vzpomínkách..

Láska, přátelství, štěstí, radost a dokonce i smutek zmizí..oni zůstanou..vpijou se od našich srdcí jako slzy do svetru..Jen neuschnou..

4 Confused Confused | Web | 21. března 2009 v 23:41 | Reagovat

Všichni umřeme... Ta nepopsatelná pomíjivost, jaks napsala.

Život je jen příležitost ukázat se v obleku s křídlama a bojovat. Krásně napsané...

5 Nicki Sharp Nicki Sharp | Web | 22. března 2009 v 12:27 | Reagovat

skurvena smrť :(

6 I v k a I v k a | Web | 22. března 2009 v 13:43 | Reagovat

Káji, když sis začínala roztahovat ucho, tak jsi měla nějaký zvláštní pro začátek?

7 Winnieh Winnieh | Web | 22. března 2009 v 19:54 | Reagovat

Děkuju! K tvým se radši nebudu vyjadřovat, protože jsem bledá závistí!

8 ka ka | Web | 24. března 2009 v 17:43 | Reagovat

myskím že i autory tro bolí nechat umřít sve hrdiny... jsou to oni jen s lepšími zítřky a pocity

9 Estelle De Toffi Estelle De Toffi | Web | 25. března 2009 v 7:47 | Reagovat

Myslím, že každý by si přál svého hrdinu, i když je někdy těžké udržet si ho. Možna bychom si i přáli, aby byl nesmrtelný... ale to je marné...

10 LaFille LaFille | Web | 25. března 2009 v 20:12 | Reagovat

to je až nechutně moc pravdivý...

11 LaFille LaFille | Web | 26. března 2009 v 16:31 | Reagovat

zajed si pro punčochy k nám do tábora...Slečně Makový jsem je třeba posílala dopisem :P ale nevim jestli je eště maji...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama